Poloha kobylky a kompenzace kamenů

12.April 2010

Jan Jirásko se zajímá o elektrické kytary a jejich stavbu již od roku 1961, provozuje web Yitars selfmade a čtenářům Kytarovej.cz nyní odkrývá něco z tajemství stavby elektrických kytar.

Typ kobylky Tun-o-matic zkráceně známý jako TOM-Bridge, má ve srovnání s plochou „Hardtail“ kobylkou nebo vibráto-systémy, užší rozsah pro nastavení oktáv a proto nezbývá, než ji umístit dostatečně šikmo. Obvykle ji namísto kolmo 90° skloníme v úhlu 92,7°, tedy o 2,7°. Chceme-li jít při navrtávaní děr pro oba pilířové šrouby kobylky úplně najisto, musíme vzít z takové sady strun, kterou zamýšlíme později používat, obě krajní struny (e1 a E6), připevnit krk ke korpusu a tyto dvě struny provizorně napnout.

Protože struník zatím ještě chybí, uděláme si z plechu náhradní, na způsob jako u jazzových kytar, který uchytíme šroubem knoflíku pro řemen. Potom vezmeme TOM-kobylku a nastavíme krajní kameny 1 mm od okraje, který bude směřovat ke krku. Kobylku (bez šroubů!) podstrčíme pod struny a podložíme ji vhodným kouskem dřeva tak, aby struny měly požadovaný dohmat. Vyzkoušíme, v jakém úhlu kobylky oktávy s flažoletem ladí, zkontrolujeme ještě průběh strun nad hmatníkem a vhodným důlčíkem, prostrčeným otvory v kobylce, označíme středy pro vrtání. To je sice trochu komplikované, ale pojištění pro případ, že později přejdete na tlustší sadu strun.

Na druhé straně však, uvážíme-li, že velkovýrobci kytar nemohou brát ohled na rozdíly v požadavcích zákazníků, co se týká tloušťky strun a umísťují TOM-kobylky definitivně tak, jak sami považují za vhodné. Pro amatéry je toto kompromisní řešení často také pohodlnější a rychlejší i přesto, že nebere v úvahu, že hranice pro perfektní nastavení oktáv budou podle okolností třeba úzké.

V tom případě leží střed vrtání pro spodní pilíř TOM – kobylky (u tenké e-struny) 3,5 mm dále od svislé menzurové linie, pro střed vrtání horního pilíře (u tlustého E) jsou to 7,0 mm doleva.

To je vhodné zhruba, používáme-li 0.09“ sady strun. Ale přesto nelze dát absolutně platné doporučení, protože výsledek ovlivňuje mnoho faktorů, jako např. specifická hmotnost struny, její napětí, nastavený dohmat, výška pražců, styl hraní apod.

Umístění struníku (stop tailpiece) je mnohem jednodušší záležitost. Čím níže a blíže ke kobylce, tím je ostřejší úhel ohybu struny na kamenech kobylky. To má mít údajně vliv na sustain a tvorbu tónu. Kdo to chce ověřit, může později i při dané poloze struníku měnit tento úhel otáčením šroubů.

Hardtail-Bridge & Co

Plochá pevná kobylka, zvaná hardtail (doslova: tvrdý ohon) vypadá shora skoro stejně jako klasické strato-tremolo, odmyslíme-li si vibrapáku. U kobylek tohoto typu a podobných konstrukcí jde v podstatě o určení takové polohy dolního kamenu (tenké e-struny), aby měl pro seřizovaní co nejvíce rezervy pro prodloužení kmitající délky struny. Pro případ, že krk, přes všechnu stavitelovu snahu o přesnost, sedí milimetr dále od korpusu, dáme i v tomto směru rezervu ca 2 mm, než začneme určovat polohu k menzurové linii (1,6 mm). Teoreticky by ve směru krku nebyla žádná rezerva nutná, protože při nastavení čistoty oktáv jde vždy o prodloužení kmitající délky struny, která musí být, třeba o málo, ale vždy delší než menzura.

http://www.yitars.de/stegplatzierung.html (volný, doplněný překlad).

[del.icio.us] [Facebook] [Twitter] [Email]
Kategorie: Stavba elektrických kytar

Napsat komentář