Muzikopedia se věnuje tomu, co je myslím každému čtenáři Kytarovej.cz bližší, než třeba, řekněme, párek v rohlíku. Věnuje se muzice, jejímu poznávání a hodnocení. Je pokusem o přenesení těch hospodských a jiných povídání o hudbě na internet. Protože v hospodě naše moudra slyší jen ti co jsou v hospodě (a před hospodou a vedle a za), kdežto na internetu můžeme osvítit daleko více (povětšinou snad střízlivých) lidí.

Mno, zanechám dalších zbytečných tlachů, tohleto chlubení mi moc nejde a pro další průzkum doporučím skok rovnou po hlavě do světa muziky http://www.muzikopedia.cz/. Hezky se bavte.

P.S. samozřejmě ocením vaše názory na celou tuhle zapeklitou událost, jakož i gratulace a pochvaly ;-)

Typ kobylky Tun-o-matic zkráceně známý jako TOM-Bridge, má ve srovnání s plochou „Hardtail“ kobylkou nebo vibráto-systémy, užší rozsah pro nastavení oktáv a proto nezbývá, než ji umístit dostatečně šikmo. Obvykle ji namísto kolmo 90° skloníme v úhlu 92,7°, tedy o 2,7°. Chceme-li jít při navrtávaní děr pro oba pilířové šrouby kobylky úplně najisto, musíme vzít z takové sady strun, kterou zamýšlíme později používat, obě krajní struny (e1 a E6), připevnit krk ke korpusu a tyto dvě struny provizorně napnout.

Protože struník zatím ještě chybí, uděláme si z plechu náhradní, na způsob jako u jazzových kytar, který uchytíme šroubem knoflíku pro řemen. Potom vezmeme TOM-kobylku a nastavíme krajní kameny 1 mm od okraje, který bude směřovat ke krku. Kobylku (bez šroubů!) podstrčíme pod struny a podložíme ji vhodným kouskem dřeva tak, aby struny měly požadovaný dohmat. Vyzkoušíme, v jakém úhlu kobylky oktávy s flažoletem ladí, zkontrolujeme ještě průběh strun nad hmatníkem a vhodným důlčíkem, prostrčeným otvory v kobylce, označíme středy pro vrtání. To je sice trochu komplikované, ale pojištění pro případ, že později přejdete na tlustší sadu strun.

Na druhé straně však, uvážíme-li, že velkovýrobci kytar nemohou brát ohled na rozdíly v požadavcích zákazníků, co se týká tloušťky strun a umísťují TOM-kobylky definitivně tak, jak sami považují za vhodné. Pro amatéry je toto kompromisní řešení často také pohodlnější a rychlejší i přesto, že nebere v úvahu, že hranice pro perfektní nastavení oktáv budou podle okolností třeba úzké.

V tom případě leží střed vrtání pro spodní pilíř TOM – kobylky (u tenké e-struny) 3,5 mm dále od svislé menzurové linie, pro střed vrtání horního pilíře (u tlustého E) jsou to 7,0 mm doleva.

To je vhodné zhruba, používáme-li 0.09“ sady strun. Ale přesto nelze dát absolutně platné doporučení, protože výsledek ovlivňuje mnoho faktorů, jako např. specifická hmotnost struny, její napětí, nastavený dohmat, výška pražců, styl hraní apod.

Umístění struníku (stop tailpiece) je mnohem jednodušší záležitost. Čím níže a blíže ke kobylce, tím je ostřejší úhel ohybu struny na kamenech kobylky. To má mít údajně vliv na sustain a tvorbu tónu. Kdo to chce ověřit, může později i při dané poloze struníku měnit tento úhel otáčením šroubů.

Hardtail-Bridge & Co

Plochá pevná kobylka, zvaná hardtail (doslova: tvrdý ohon) vypadá shora skoro stejně jako klasické strato-tremolo, odmyslíme-li si vibrapáku. U kobylek tohoto typu a podobných konstrukcí jde v podstatě o určení takové polohy dolního kamenu (tenké e-struny), aby měl pro seřizovaní co nejvíce rezervy pro prodloužení kmitající délky struny. Pro případ, že krk, přes všechnu stavitelovu snahu o přesnost, sedí milimetr dále od korpusu, dáme i v tomto směru rezervu ca 2 mm, než začneme určovat polohu k menzurové linii (1,6 mm). Teoreticky by ve směru krku nebyla žádná rezerva nutná, protože při nastavení čistoty oktáv jde vždy o prodloužení kmitající délky struny, která musí být, třeba o málo, ale vždy delší než menzura.

http://www.yitars.de/stegplatzierung.html (volný, doplněný překlad).

Který tvar kytary je nejhezčí a nejdokonalejší? Těžko dostanete na takovou otázku jasnou odpověď. Přesto je možno známé tvary kytarových korpusů snadno rozdělit. Od krásných, přes nenápadné, nudné, až k ujetým nebo dokonce šeredným kytarám. To svádí k úvaze, zda není možné, najít s pomocí statistiky ten nejdokonalejší typ kytary. Podle kterých kriterií by se měly tvary kytar posuzovat? Zůstaňme nejdříve u vnějšího obrysu nástroje.

Designer a kytarář Sebastian Heck www.gitarrendesign.de například navrhnul pro rychlé změření proporcí kytarového korpusu čtyři základní míry:

• délku (Länge) “L“,
• šířku (Breite) “B“,
• šířku v pase (Taillenbreite) “T“
• šířku v ramenou (Schulterbreite) “S“.

Pro vzhledové posouzení rychlá a účelná metoda. Kytarista však vnímá svůj nástroj hlavně „hapticky“, hmatově (akusticky samozřejmě také). A proto potřebujeme zaměřit více detailních bodů, chceme-li posoudit hratelnost a ergonomické vlastnosti kytary.

Z jaké perspektivy bychom měli tvary (elektrické) kytary měřit a hodnotit? Od hlavy, od krku s hmatníkem nebo začínat tělem nástroje? Začneme rukama kytaristy, které nástroj ovládají. Levá ruka (praváka) na hmatníku není sice podřadnější, ale „poslední slovo“ má častěji ruka pravá. Obvykle tón který vyvolila levá ruka, rozeznívá pravačka drnknutím plektra nebo prstu. I v případě, že levačka samostatně „hamruje“ nebo“pull-offuje“, vládne pravice tvrdě pomocí vibrapáky, potenciometrů a přepínačů. Tím pádem dostává oblast kolem kobylky právem status centra nástroje. Proto jsem jako hlavní NULOVÝ BOD (“scale virtual bridge point”) zvolil průsečík podélné osy se svislou menzurovou linií u kobylky a nikoliv nultý pražec resp.ořech. To je mimochodem také nezbytné při oměření a posuzování samotného korpusu, bez krku.

Rozčtvrcený korpus

U mnohých typů elektrických kytar hledáme s námahou, kudy by měla probíhat jejich osa souměrnosti, ale přesto je účelné její podélnou osu středem hmatníku zvolit jako základní konstrukční prvek. Abychom podchytili i všechny nesouměrnosti korpusu, musíme zaměřovací schéma L-B-T-S (délka – šířka – pas – ramena) podchytit zvlášt’ pro horní a zvlášt’ pro dolní polovinu korpusu. Pro ještě větší přesnost rozdělíme korpus dále, na čtyři kartézské kvadranty. Touto metodou je každý detail a jeho poloha přesně definovatelná.

Pro rychlou a názornou orientaci pojmenujeme tyto čtyři oblasti (kvadranty) podle zvyklostí ze zeměpisu, jako světové strany. Potom vidíme např., že na severozápadu – NW – se v podstatě nic neděje, na jihozápadě – SW – se nacházejí knoflíky potenciometrů, a pro hratelnost a ergonomii kytary jsou rozhodující – NE/SE – na východě. Při navrhování nových tvarů si můžeme pro jednotlivé kvadranty nejdříve připravit různé obměny a potom je kombinovat.

Milníky

Chceme-li postavit repliku nějaké kytary (kterou bohužel nemáme k ruce), potřebujeme hromadu informací, které musíme vyčíst z technických výkresů, testů, specifikací výrobce apod.. K tomu navíc si musíme osvojit více nebo méně známé, ale nezbytné triky, které výrobci nedávají k dispozici. Před stavbou své kytary stojí kytarář-amatér na začátku vždy před rozhodnutím, kolik z těchto podkladů bude stačit, aby svou osobně plánovanou kytaru úspěšně realizoval. Tvořivě nadaní se snaží převzít z dané předlohy nejmenší možné množství otrocky kopírovaných prvků. Toto minimum orientačních bodů – milníků – (patník, hraniční kámen nezní tak moderně) začíná počtem 12 a více souřadnic.

Kulaté, zaoblené tvary korpusů nebo atraktivní klikaté geometrické obrysy jsou věcí vkusu. U těch klikatých se dají milníky zvolit jednodušeji. Zaoblené, bachraté tvary potřebují dodatečné polohové body uprostřed oblouků, pokud si nedopřejeme trochu tvůrčí svobody a dotáhneme průběh křivek podle vlastního vkusu.

Jde-li o kótování pouze vnějších rozměrů, sečteme délky kolmic od protilehlých milníků k podélné ose nebo k menzurové linii (samozřejmě jejich kladné hodnoty). Přesnější je však pracovat s polohami milníků jednotlivě.

Bystrému oku jistě neuniklo, že NULOVÝ BOD na korpusech leží rozdílně vzhledem k optickému středu. Čím více k „západu“, tím méně „padá kytara na hlavu“, hrajeme-li vstoje.

Pro názornost jsem pečlivě změřil Les Paul Studio, rok výroby duben 2006. Menzura 624 (!), na jejich třinácti milnících.

a pro kontury její hlavy stačí devět milníků.

Pozor nulový bod hlavy leží na přední hraně ořechu!

Často se mi stává, že při porovnáváni tvaru různých kytar, nevidím hned, v čem leží jejich zásadní rozdílnost. Například:

• bych chtěl přesně vědět, zda polohy jejich snímačů leží ve stejných odstupech k menzuře
• nebo třeba, o kolik mm jsou navzájem posunuty knoflíky potenciometrů
• nebo, kde by měla přesně být umístěna kobylka … atd.

Jestliže dnes může být každý čtvereční metr povrchu Země přesně zaměřen, proč by něco takového nešlo použít i pro „krajinu”, resp. obrysy kytary?

Pro vintage kytarové puntičkáře by mohl takovýto navigační souřadnicový systém být užitečný k porovnávání všech důležitých pozic detailů na kytaře.

Amatér-kytarář by si mohl sestavit tabulky z vlastnoručně přeměřených proporcí a dát je k dispozici i dalším zájemcům. To bylo zatím často spojeno s nejednotností pohledu na nástroj..

I při konstruováni kytary v CAD programu by mohly tyto souřadnicové údaje práci podstatně ulehčit a zrychlit. Položíme-li na kytaru dvě kolmé souřadnicové osy X a Y, je to skoro jako rovník a Greenwich – nultý poledník na globusu.

Ten kříž z vodorovné osy a menzurové čáry by mohl podvědomě probudit náboženské cítění? Nebojte se, zde jde pouze jen a jen o geometrii.

Kde leží výchozí bod?

Schema nahoře se hodí v první řadě pro kontury korpusu a proporce celé kytary. Pro hlavici, jako detail, je vhodnější, umístit výchozí bod výjimečně uprostřed přední hrany ořechu (příp. nultého pražce).

Znázornění krku a polohy pražců by bylo sice také možné odměřovat od kobylky, ale obvykle a prakticky přehlednější, je vycházet od ořechu (nultého pražce) směrem doleva ke korpusu (+X, výjimečně):

A u krku kytary potřebujeme navíc ještě třetí souřadnici, abychom znázornili jeho příčný profil. K tomu účelu by měl výchozí nulový bod ležet na podélné ose a na pomyslném povrchu hmatníku bez zaoblení (radiusu):

Schéma profilu krku bude s použitím polárních souřadnic přehlednější, při stejné poloze výchozího bodu. K dostatečně přesnému zaměření kontur profilu krku ůplně stačí 12 kroků s odstupem 15°. Kdo se tím častěji zabývá, může si zhotovit měřící přípravek, kterým se dají odebrat a přenášet profily krku „vytoužené” kytary na rýsovaci papír nebo do CAD.

Bližší popis najdete zde: http://www.yitars.de/halsprofil.html

A když se mě někdo zeptá, kde přesně leží knoflík hlasitosti (volume) na mém Stratu, odpovím (po krátkém nahlédnutí do mé, zatím skromné databanky):

29,4 / -54,5 nebo názorněji:

X = plus 29,4 mm doprava od nulového bodu a potom Y = minus 54,5 mm dolů

Pokračování příště…

„Jeden obrázek poví více, než tisíc slov“ to je metafora převahy obrazu nad textem nebo hromadou číslic. Jak víme, zanechá obrázek nebo výkres většinou silnější dojem v člověku, než obsáhly text.

Technický výkres je také mnohem srozumitelnější než čistý slovní popis, ačkoliv skoro vždy má navíc ke všem čárám a křivkám ještě číselné kóty a textové vysvětlivky. Často ale nepotřebujeme hned všechny detaily ke všem podrobnostem konstrukce, abychom tu a tam ověřili nebo porovnali některé pozice nebo obrysy. V tom případě se nabízí tabulka souřadnic nebo řetězec souřadnic jako podklad konstrukce. Doslova: Obraz skrytý v číslech.

Při práci na kytarách, baskytarách apod. hledáme nebo diskutujeme často o rozměrech nebo proporcích korpusu a polohách jednotlivých prvků. Pokud se přitom všechny údaje pohybují v jednotném systému, nejsou s tím problémy. Skutečnost však není tak jednoznačná. Nedorozumění začínají u délky menzury a narůstají s určením polohy osy symetrie, určením výchozích bodů atd.

Kupředu podle čísel

Při kreslení v CAD si už ani neuvědomujeme, že všechno, co na monitoru vidíme, je výsledkem digitálního zpracováni pouhých dvou číslic. Souřadnicový systém není sice totéž, ale určitá podobnost je zřejmá: Nejdříve se grafické prvky kódují do číselných řad které se po zpracováni znovu přemění v obraz, výkres nebo jinou grafiku.

Na následujícím příkladu se to pokusím názorně představit. Nejdříve jako výkres s „rojem“ čísel okolo a potom jako řetězec „Text & Čísla“

Z mnoha krasných elektrických kytar obdivuji nejvíce modely od MM – MusicMan. Proto jsem si vybral jako příklad JP-Signature a odměřil její kontury v tolika souřadnicích, kolik dostačuje k tomu, aby se podle nich dal znovu nakreslit dostatečně věrný výkres všech jejich obrysů.

Nulový bod korpusu leží na průsečíku podélně osy nástroje (X) se svislou menzurovou linií (Y). od které je dvanáctý pražec přesně v polovině vzdálenosti k ořechu (323,85 mm). Menzura této kytary je tedy 647,7 mm, jako u Strato, Tele apod.

Hlavice

Nulový bod hlavice krku leží z praktických důvodů uprostřed čelni hrany ořechu. Jinak by se musela ke všem hodnotám X-souřadnic přičítat délka menzury 648 mm.

Souřadnice jako holý text

… a konečně úplně „neobrazně“ – jenom název a řetězec čísel, která lze zadat do CAD, nebo trpělivě, s tužkou v ruce rozmístit na výkresovém archu papíru (nebo přímo na přířezu překližky nebo sololitu pro budoucí sablonu).

Výsledkem bude sice jen výkres obrysů v měřítku 1:1, avšak s velkým učebním efektem pro začátečníka.

Horni část korpusu, vnější obrys X/Y souřadnice: -135/0 > -131,8/28,9 > -124,1/61,8 > -104,1/97,6 > -82,4/124,4 > -50,3/146,7 > 0,0/159,0 > 44/148,3 > 78,7/131,6 > 109,5/116,3 > 148,9/109,6 > 186,2/116,2 > 213,2/125,5 > 239/133,8 > 266/136 > 292,9/132,7 > 311,4/123,2 > 318,6/105,8 > 312,3/95,7 > 287,7/92,9 > 261,5/85,9 > 240,4/72,5 > 232,3/50,2 > 236/27,7 > UKONČIT <|||

Horni část korpusu, vnitřní obrys X/Y: -125,2/44,9 > -119,1/45,5 > -69,8/54,8 > -22,4/82,9 > 5,8/116,3 > 17,9/149,6 ukončit >> napojit a pokračovat: 17,9/149,6 > 44/136,8 > 78,5/116,1 > 109,2/100,2 > 149,2/90,9 > 186,5/96,5 > 215,5/104,2 > 239,7/111,1 > 266,3/114,5 > 292,9/114,1 > 306,1/107,5 >UKONČIT

Dolní část korpusu, vnější obrys X/Y: -135/0 > -135,2/-30,6 > -131,4/-63,8 > -120,3/-100,5 > -103,6/-126,1 > -83/-143,4 > -59/-154,3 > -32/-158,6 > -0,0/-153,7 > 25,1/-144,7 > 44,4/-135,9 > 67/-125,3 >86/-118,1 > 106,4/-116,1 > 131,3/-120,3 > 148,9/-126,6 > 169/-133,6 > 188,3/-137,2 > 202,3/-135,3 > 215,5/-128,4 > 221,8/-116,2 > 215,4/-105,6 > 201,8/-101,4 > 185,5/-95,2 > 170,9/-85,6 > 160,8/-72,9 > 157,6/-57,1 > 160,6/-43,4 > 169,3/-33,4 > 186,5/-28,3 > 217,9/-27,6 > UKONČIT < |||

Dolní část korpusu, vnitřní obrys X/Y: -125,4/44,9 > -123,6/27,9 > -122,8/-31 > -113,6/-79,5 > -90,6/-121,7 > -50,7/-145,4 > -21,8/-148,8 > -11,9/-141 > 40,3/-126,8 > 64/-113,3 > 81,6/-103,3 > 109,6/-97,2 > 143,4/-102,4 > 175,8/-114,2 > 205,1/-117,9 > UKONČIT <|||

Obrys hmatníku X/Y: 153/28,6 > 648/21,5 > 648/-21,5 > 153/-28,6 > 153/28,6 > UKONČIT <||| Oktavový-pražec: 324/26,15 > 324/-26,15 > UKONČIT < |||

Obrys hlavice X/Y: 0,0/21,5 > 6,28/21,6 > 12,4/21,7 > 16,6/22,6 > 21,8/25,1 > 27,1/29,2 > 30,9/32,5 > 33,4/34,5 > 36,3/35,8 > 6,28/21,6 >(LINIE) <146,4/7,6 > 150,6/5,6 > 156,1/0,7 > 159,5/-6,3 > 160,4/-12,8 > 159,2/-18,4 > 156,2/-23,8 > 150,3/-29,3 > 144,8/-32,7 > 139,3/-35,0 > 135,3/-35,9 > 132,1/-34,6 > 129,4/-30,8 > 124,4/-26,1 > 117,9/-23 > 107,7/-22,7 > 95,4/-24,9 > 81,9/-28,7 > 68,3/-33,5 > 57/-37,3 > 51,6/-38,5 > 47,7/-37,3 > 43,1/-34,6 > 38,3/-31,2 > 29,3/-24,5 > 22,6/-22,1 > 15,7/-21,4 > 0 / -21,5 > UKONČIT < |||

Jan Jirásko, Yitars selfmade.

Má to být wiki, aby to mohl editovat každý? Má to být součástí Magu, řekněme každý týden jeden kousek? Má to být udělané nějak podobně, jako jsou třeba teď značky kytar, s komentáři? Nebo to má vypadat úplně jinak?

Všechny ty představy mají něco do sebe a než některou z nich vyberu, rozhodl jsem se, že zkusím dát hlas taky čtenářům, třeba z toho vznikne něco co bych nečekal ;-)

Takže otázka zní: jak byste si katalog elektrických kytar představovali a má vůbec smysl ho dělat?

PRS už za sebou nějaké ty aparáty má, ale tahle celolampová 16 wattová hlava je, co se PRS nabídky týká, z těch dostupnějších – její cena se na US trhu pohybuje kolem 1700 dolarů.

Zvukové vlastnosti, podle reakcí, které jsem zatím četl, vynikají hlavně v oblasti čistého zvuku, zabudovaný reverb neměl vždy pozitivní reakce. Každopádně, Paul Reed Smith věnuje svým aparátům minimálně stejnou pozornost jako svým kytarám – všechny aparáty jsou sestavovány ručně v USA, Stevensville, Marylandu.
K dispozici budou i kabinety 1×12 a 2×12.

Oficiální stránka, PR plky.

1959 Les Paul Standard slaví letos padesát let, ideální příležitost vzdát hold téhle superklasice. Bude mít mahagonový krk odpovídající tloušťky a trojáčkový topík. Nesmrtelná kytara. Oficiální info

Worn 1966 Wilshire

Relativně neznámý model kterých se ve své době vyrobilo jen 398 kusů! Muzikantů, kteří tuhle kytaru chtějí je mnohonásobně víc, takže co lepšího, než reedici mohl Epiphone udělat? A tenhle kousek by měl být speciální, protože:

• má tělo i krk z mahagonu
• je prý lehoučký
• měl by být hodně podobný SGéčku

Worn 1966 Wilshire od SG odlišují kromě jiného, hodně odlišné snímače. Konkrétně mini-humbuckery, jejich užší magnetické pole by mělo přispět k jasnějšímu a konkrétnějšímu zvuku, stále bez šumů a brumů.

Oproti modelu 1962 Wilshire Reissue má tenhle nový takzvaný Worn povrch, což známe třeba z některých SGéček. Někomu to nesedí, někomu to naopak vyhovuje velmi. Musím říct, že nový Wilshire je taky o mnoho hezčí ;-) Oficiální info

Emperor Swingster

Jestli jste swingaři, hrajete rock-a-billy a na jazz myslíte i při tom, Emperor Swingster žárlit nebude. Naopak.

Spousta zvukových variant pomocí push/pull ovladačů, odborně zvaných tahací/mačkací čudly, plus možnost používat jak Bigsby tak tune-o-matic tremolo. Oficiální info

A po práci legraci!

Graveyard Disciple vyskočil z černobílého hororu přímo na pulty. Až se budete procházet po městě s rakvičkou, nezapomeňte na sluneční brýle. Oficiální info

Můj favorit od Epiphone pro rok 2010 je rozhodně Worn 1966 Wilshire. A váš?

Barevné orgie na Gibson SG Zoot nevznikají klasicky nabarvením po vyfrézování těla, ale ještě předtím, slisováním barevných desek (cca 2cm mm tlustých) a jejich následným opracováním. Stejným způsobem vzniká barevná kresba i na krku nástroje. Co se barevných kombinací týká, vybrat si lze z Rainbow, Black and Red, Black and White, Black and Natural, Red and Blue.

Další šíleností na téhle trhlé kytaře jsou snímače typu 496R a 500T s obnaženým vinutím, obklopené průhledným plastem. Specifikace a detailní povídání najdete na oficiální stránce Gibson SG Zoot.

——

Čéče tak sem ti dumal vo tom novým typu co po nás Gibsni chtěj. Rači by prej něco fajnovýho. Něco aby se vo tom trochu mluvilo, něco malinko vodlepenýho vod podlahy. A furt sem nic neviděl. Přišel Majk a cosi ubalil, to ti povídám, bylo to tlustý jak pádlo vod lespéčka. Potáh sem si a najednou to přišlo. Takovej zvuk.

Uslyšel jsem jakoby takový “zooooot” a bylo to.

Změny by měly směřovat mimojiné k tomu, co je myslím na webu důležité – jednoduchost, přehlednost. V tom má Kytarovej zatím ještě pořád hodně co dohánět.

Proč o tom ale píšu – teď je ten nejlepší čas na vaše připomínky, co byste do nové verze chtěli přidat, nebo naopak odebrat, co vám nyní nevyhovuje a chtěli byste to vylepšit. Já už samozřejmě představu o budoucí podobě webu mám, ale jsem otevřený nápadům ;-)